Určitě znáte Stalin v Praze. Dříve fronta na maso, posléze kultovní místo, první sídlo Rádia 1, asi nejznámější skejťácký plac v Čechách, dnes metronom a hotspot mnoha turistů. Většina návštěvníků přijde a asi ji nenapadne zkoumat, proč má ten metronom tak divný, velkolepý sokl, proč jsou na obou stranách toho soklu nádoby na věčný oheň, proč je tu dlážděné prostranství jako kráva, proč sem vede to mohutné, vlastně trochu naddimenzované schodiště. Vždycky mě mrzelo, že tam není alespoň blbá cedule z kapy, na které by ta historie vedoucí k vysvětlení byla popsaná. Tahle banální křivda na Stalinu se ale teď napravila měrou vrchovatou.

Stalin až do 9. prosince obsadilo Post Bellum.  Připravilo velkolepou instalaci mapující historii totalit posledních sta let na českém území. Výstava se skládá z řady vzdělávacích venkovních panelů, dále se v základech soklu nachází dva promítací sály s videomappingem, zvukovou a světelnou zážitkovou částí (expozice Obrazy) a výkladovou částí (expozice Svědectví). Poslední část “záboru” je ta nejviditelnější - celá horní část soklu Stalina byla zakryta několik metrů vysokou dočasnou zdí. Turisti nebudou mít kde fotit selfíčka! Troufalý nápad, který mi s malým odstupem přijde skvělý - krátkodobý monument symbolizuje moc, totalitu, oddělující zeď a taky dává najevo, že Praha a tenhle Stalin-plac patří taky tomuhle národu a ne jen každýmu chodci ze zahraničí, co má na letenku a trdelník. 

Výstavu připravil tým z Post Bellum ve spolupráci s architektem Martinem Hejlem na pozici art direktora. Ten dokázal projekt vést tak, aby vznikla působivá, designově a graficky čistá a dotažená věc, nad kterou neohrne nosy jak široká veřejnost, tak psí čumáci ze světa umění (do toho počítám sebe). 

No prostě vám všem chci říct, že je to teď na Stalinu extrémně zajímavý a že byste tam měli zajít (otevřeno mnoho hodin každý den kromě pondělka, např. ve všední den už od 8:30, takže hurá před prací!). A dokládám svůj malinký podíl na celé věci svýma fotkama z vernisáže výstavy, doplněné skvělým setem minikoncertů lidí jako Vladimír Merta, Michal Prokop, Cermaque, Thom Artway, Zrní a Jaroslav Hutka. Nejvíc na mě zapůsobil hned první vystupující, pan Vladimír Merta, protože jsem neznala jeho obraz a protože v tepláčkách a flísovce vypadal trochu jako něčí nepozvanej strejda, co se vetřel do zákulisí. Odzpíval famózní koncert, nandal helmičku a odjel na kole, které si zamknul na mříž hned vedle stage. Love.

 Vnitřní instalace jsou zachyceny jen povrchně - berte je jako teaser. Opravdový dojem získáte až na místě.